Milá paní inženýrko,
dnes jsme prožili naši první společnou noc. Možná je to profesionální deformace, ale pro jistotu (kdyby Vám manžel četl poštu), tedy pro jistotu bych měl dodat, že nikoli my dva, ale já s NÍ. S tou, se kterou - nebýt Vás - bych se asi nikdy v životě nepotkal. Dorazila ke mně tak, jak slíbila - včera v podvečer. Jak už to u podobných bytostí královských bývá, musel jsem za ni dát kopu zlatých nugetek, už dnes mám však intenzivní pocit, že to byla jedna z mých nejlepších životních investicí. Nedělala žádné zbytečné štráchy, hned po příchodu zamířila neprodleně do mé staromládenecké ložnice.
Hned za čerstva jsme se navzájem jen tak zlehýnka polaskali; nepochybně v tom byl i jistý příslib toho, co pak mělo přijít teprve až pod rouškou noci. Z prvních reakcí mých bližních bylo zřejmé, že si ji budu muset chránit a hlídat. Že se na ni sápal můj hormonálním přetlakem naditý synek, to bych ještě i chápal. Méně však již reakci mé legitimní spolubydlící. Ačkoli, pokud mne paměť neklame, vždy zřetelně heterosexuálně orientovaná, začala si ji prohlížet s těžko přehlédnutelným zalíbením. Kdyby jen to! V nestřeženém okamžiku přidala i cosi taktilních kontaktů. Těžko říct, kam až by vše dospělo, kdybych včas nezasáhl.
Jakmile se pak na obloze objevila hvězda Večernice, neměl jsem už doopravdy stání. Nebylo síly, která by mne dokázala zastavit. Ani Velký Bratr, dokonce ani VyVolení neměli toho dne sebemenší šanci. Voňavá koupel, po týdnech mnohých zas čisté pyjama a... A pak jsem do ní konečně vstoupil. Objala mne jak ta nejjemnější mořská pěna, nebylo snad místečka, kterým by se ke mně netiskla. Laskavým pohupováním vyrovnávala každý můj trhavý pohyb, aby mne pak ukolébala do sladkého snění. A navíc! Žádná rána ráno! Co dím, právě naopak! Osvěžen na těle a na duchu vyskočil z ní (navzdory téměř důchodovému věku) jarý mladík.
Ani nevím, jak bych Vám mohl poděkovat.
Jedno však vím jistě. Už nebudu hledat nahodilá krátkodobá dobrodružství, ze kterých jsem už léta neměl nic, než morální kocovinu a bolavá záda.
Je devátá hodina ranní a já se nemohu dočkat chvíle, kdy zas do ní vstoupím, do té Latoflexky mojí.
Přál bych Vám ty pocity
PhDr. Petr Šmolka
sexuolog